Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Tvůj nejlepší přítel

Jak vyjednávat s rodiči

 

Jak vyjednávat s rodiči

V tomto článku se seznámíme se se všemi obvyklými argumenty rodičů. Povíme si, co je na nich pravdy a jak se s nimi vypořádat. Nemůžu vás sice slíbit, že rodiče zůstanou stát s otevřenou pusou a hned zítra vám psa koupí. Výsledkem této „studie“ má být vaše připravenost v diskuzi na téma „pes“, ale i uvědomění si reálných možností vaší domácnosti a skutečných nároků na chov psa. V závěru si popíšeme pár fíglů navíc, jak rodiče přesvědčit, že to myslíme opravdu vážně a se vší zodpovědností a vážností jsme ochotni všechny svoje úkoly splnit.

děti a psi

Pes do bytu nepatří

Častý a nepravdivý argument. V každém bytovém domě a paneláku se nějaký najde a většinou ne jeden. Důležité je si všechno předem včas rozmyslet a naplánovat. Chov psa v bytě má ale dost podmínek a omezení jak pro psa, tak pro majitele. A je důležité se nad nimi předem a důkladně zamyslet, protože tu hrozí mnoho problémů:

 

  • Pejsek se doma vyčůrá/vykaká: U štěňat je to naprosto běžné. Stejně jako malé děti nedokáží své potřeby ještě natolik ovládat (nemluvě o menším močovém měchýři a kratších střevech), aby vydržely několik hodin bez vykonání potřeby. V prvních dnech je dokonce možné, že se nějaká nehoda stane kdekoli v bytě. Pokud máte místnost bez koberce, můžete první zhruba měsíc pejska nechávat tam. Samozřejmě i s teplým pelíškem, aby nenastydl. Pokud jste se štěňátkem doma, choďte ho co nejčastěji venčit a za každou loužičku a hovínko ho chvalte. Pejskem od dobrého chovatele už většinou má tyto hygienické návyky zažité a nedělá mu problém rozlišit, kde svou potřebu může vykonat a kde ne.

 

Vaším úkolem bude před odchodem ze školy a ihned po příchodu domů vzít pejska ven. Za každého počasí a v každou roční dobu. Pravděpodobně si kvůli tomu budete muset přivstat a jít i v případě, že se vám opravdu nebude chtít. Případné nehody budete muset podle instrukcí rodičů odstranit.

 

  • Pes bude doma sám, bude štěkat, kňučet, výt a obtěžovat sousedy: To se bohužel stává. Některá plemena a někteří pejsci jsou doma tak smutní nebo znudění, že se snaží dovolat se pozornosti hlasitým projevem, nebo svým naříkáním přivolat páníčka domů. Těžko se tomu předchází a těžko se to odnaučuje. A ne vždy to jde. Proto v tomto případě nezbývá než vybrat si dobře plemeno, doufat ve štěstí a zvykat pejska od malička na to, že bude určitou dobu doma sám.

 

Velmi vám mohou pomoci různé hračky, které pejska přes den trochu zabaví a také vydatná ranní procházka, která ho trochu unaví – to aby přes den neměl tolik energie a mohl spát.

 

  • Pes pouští chlupy (líná): Pro čistotné maminky je představa všudypřítomných chlupů odstrašující. Naštěstí existují plemena s dlouhou nelínající srstí a psy bez srsti. Velmi pomůže pravidelné vyčesávání srsti.

 

Vybrat si společně s rodiči můžete z několika plemen, které chlupy rozhodně nepouští, ale daleko větší výběr budete mít v případě, že rodiče nějaký ten chloupek na gauči neděsí. Vřele doporučuji v tomto bodě přislíbit pravidelnou pomoc s vysáváním! Pokud to ale slíbíte, musíte svoje slovo dodržet. Ideální je domluvit s rodiči dny v týdnu, kdy bude luxování jen na vás.

 

  • Pes se musí často venčit a musí se vyběhat: To je svatá pravda. I ten nejmenší a nejlínější pes potřebuje dostatek pohybu a pravidelné venčení nejméně 3-5krát denně. To ovšem neznamená s ním 3x vyběhnout před vchod a za 5 minut jít domů. Mladý pes potřebuje pohyb, kontakt s okolím, zábavu a také výcvik. To znamená být s ním minimálně 1-2 hodiny denně venku.

 

Náročnost psa na pohyb a takzvané mentální stimuly (kontakt s jinými psy, trénink, aport, stopování atd.) se liší plemeno od plemene. Hledejte v encyklopedii psů! S rodiči se domluvte na tom, kdo a kdy by mohl psa vodit ven. Pokud rodiče nechtějí o psovi slyšet, patrně vám sami nenabídnou, že budou ráno chodit psa venčit. V tom případě musíte počítat s tím, že by celá tato velká zodpovědnost měla být jen vaše. A to není snadné! Vhodným výběrem méně aktivního plemene si ušetříte dlouhé procházky za opravdu nepříjemného počasí, které vám některá plemena prostě neodpustí.

 

  • Doma je málo místa, pes se sem nevejde: Přivést si do bytu 2+1 německou dogu by asi nebylo nejrozumnější. Malý pejsek se ale vejde i do kabelky :)

 

Pes nemusí zabrat moc místa. Stačí nemít velké oči a držet se více při zemi – malý psík společenského plemene se do bytu určitě vejde. Jeho pelíšek, krmení a misky také moc místa nezaberou.

 

  • V domě je zakázán chov zvířat: Tento argument bohužel nelze přebít :( Pokud domovní řád nebo nájemce bytu chov zvířat zakazuje, pak s tím asi nic neuděláte.

 

děti a psi

Kdo se o psa bude starat?

Na tuto otázku je dobré se předem náležitě připravit. Je sice hezké, když bez váhání zvoláte „Já!“, ale taková odpověď nemá žádnou váhu v případě, že nevíte, co všechno péče o psa obnáší. Proto si nastudujte stránku „Jak se starat o psa“. Jakmile budete vědět, co vše musíte zvládnout, sami si odpovězte na otázku, jestli to vydržíte den co den po celý život psa (10-15 let). Jestli máte kamaráda-souseda, který psa má, zkuste týden absolvovat venčení a procházky s ním – včetně těch ranních a za špatného počasí.

 

Na rodiče jistě udělá dojem, pokud jim sami odříkáte, jaké povinnosti vás čekají a že jste si vědomi toho, že nebudete zrovna nadšení, až budete ráno ještě za tmy vycházet se psem a igelitovým sáčkem do kaluží a doma čistit tlapky, než půjdete do školy. Ale vy víte, že bez toho to nepůjde. Skutečnost, že si uvědomujete i budoucí nepříjemnosti rodiče přesvědčí o tom, že psa nevidíte jen jako hračku a cítíte zodpovědnost.

 

image

Za chvíli tě přestane bavit!

To by se mohlo stát. Částečně to souvisí s bodem 2. Některé děti dříve či později přijdou na to, že pes není přesně to, co si představovali, že je s ním mnoho práce a nechce se jim plnit vše, co slíbily. To se nesmí stát hlavně v případě, že po pejskovi z celé vaší rodiny toužíte nejvíce vy a naslibujete hory doly.

 

Proto je důležité dobře se seznámit s tím, co vše pes potřebuje a ideální je také vytyčit si nějaké cíle. Najít si psí školu nebo sportovní klub ve vašem okolí, kam byste se psem chodili a jít se tam občas podívat, jak probíhá výcvik. Velmi účinné je kontaktovat nejbližší útulek a starat se o tamní psy. Získáte mnoho zkušeností a sami zjistíte, je-li pro vás pes ten pravý společník, který stojí za veškerou práci. V neposlední řadě na vlastní oči uvidíte, jak dopadají nešťastní psi, kteří „přestali bavit“. I to je dobrý argument, který můžete uplatnit v rozhovoru na téma „Chci psa“.

image

Pes stojí moc peněz!

Samotný pes se dá sehnat i zadarmo, rodiče mají na mysli spíše chov psa – krmení, poplatek obecnímu nebo městskému úřadu a veterinární péči. Velký pes toho sní opravdu dost a může být pro rodinu výraznou finanční zátěží.

 

Pokud rodiče řeší v souvislosti se psem peníze, pak vám nezbývá, než se uskromnit. Přejte si pouze malého pejska, který toho nesní o moc víc než kočka. Doporučuji ale poohlédnout se po nějakém konkrétním plemeni, u kterého budete mít představu, jak moc vyroste. U kříženců a voříšků nikdy nemáte jistotu, jak bude pes v dospělosti velký. Pejsci bez průkazu původu bývají daleko levnější, ale i u nich hrozí, že z nich nevyroste přesně to, co píšou v knížkách. I tak si ale můžete být jistí, že o mnoho větší nebudou.

A podstatným krokem je vzdát se něčeho svého svého ve prospěch psa – navrhnout nižší kapesné, dohodnout si brigádu,nebo jiným způsobem ulevit rodinnému rozpočtu. Popřemýšlejte, za co nedůležitého utrácíte peníze.

image

Kdo se o něj postará, až pojedeme na dovolenou?

To je moc dobrá otázka! Je vidět, že rodiče o pejskovi už vážně přemýšlejí nebo přemýšleli :) Je pravdou, že zvířata nám poněkud komplikují cestování. Pokud jezdíte k babičce nebo pod stan, asi s tím nebude velký problém – pejska vezmete s sebou. Ale v případě, že dovolenou trávíte v hotelu, musíte pro psa najít buď náhradní ubytování, nebo najít někoho ochotného z rodiny či nejbližších známých, kdo by psa každý den krmil a několikrát denně venčil.

 

Pátrejte, ptejte se! Babičky, strejdy, sousedů, kamarádů...Začněte ale vždy od rodiny, k té mají rodiče největší důvěru. Kamarádovi klíče od bytu určitě nesvěří.

image

Vždyť by si se o něj neuměl/a postarat!

I kdyby to nebyla pravda, rodiče tomu nejspíš neuvěří, dokud je nepřesvědčíte.

  • Doporučuji proto shromažďování a hlavně čtení dostupné literatury – půjčte si od kamaráda nebo z knihovny časopisy a knihy týkající se péče o psa. Krom toho, že čtení dělá dobrý dojem, dozvíte se tam mnoho užitečného! :)

 

  • Návštěvy útulků vám zase dodají zkušenosti a rodiče budou jistě dojatí vaší obětavostí a ochotou věnovat čas dobrým skutkům. (Pro lepší efekt můžete uspořádat ve třídě sbírku pro útulek) V útulku si můžeš psa“půjčit“ a vzít ho na procházku.

 

  • Návštěvy cvičišť (ať už jdete sami, nebo s kamarádem a jeho psem) vám přinesou spoustu praktických poznatků o výcviku psů a jejich chování. Může vás nasměrovat k určitému kynologickému sportu a pomohou vám udělat si přehled o některých plemenech, jejich povaze a schopnostech.

 

  • Mluvte s lidmi, kteří mají psy. Pokud mají tví kamarádi psy a chodí je společně venčit, choď s nimi a povídejte si o nich. Můžete se domluvit i na pomoci s venčením. Půjčený pes je přeci jen lepší, než žádný.

 

O svých zkušenostech a nových poznatcích mluvte často před rodiči. Hodně si s nimi povídejte! Budou mít dojem, že váš zájem o psy neopadá a že děláte opravdu maximum pro to, abyste se psy mohli být v kontaktu.

image

Alergie v rodině, velký strach ze psů

S tím se bohužel nedá nic dělat. Silný alergik v jednom domě se psem žít prostě nemůže. Člověk s fobií ze psů zase nikdy nebude mít psa rád a budou se stresovat oba. Při slabším strachu a dobré vůli se lze pokusit strach nejprve překonat.

 

Zeptejte se rodičů:

 

Existuje alespoň malinká šance, že mi pořídíte psa?

  • Ano: A kdy (za jakých podmínek) by to mohlo být?

  • Ne: Jaký je nejzávažnější důvod, proč nechcete psa?

 

Co pro to můžu udělat já?

 

Měl/a bych šanci, kdybych měl/a lepší známky a víc doma pomáhal/a?

 

Měl/a jsi jako dítě nějaké zvíře?

  • Ano: A jaké? (jak se jmenovalo, kdy to bylo, bylo hodné...)

  • Ne: A ty jsi nikdy žádné nechtěl/a? (většina dětí po zvířeti touží, ale některým ho rodiče prostě nedovolí, zkuste přimět rodiče vzpomenout si, jak moc sami po pejskovi toužili)

 

Preventivně vám doporučuji vyvíjet co největší snahu doma i ve škole, být k rodičům milí, hodní, zdvořilí a vytrvat v tomto, dokud si rodiče sami nevšimnou změny. Až se vás zeptají sami, co se děje, povězte jim, jak moc si přejete mít svého pejska, co všechno jste už pro tento svůj sen udělali a jak jste se připravili na to, že se stanete zodpovědným páníčkem svého vysněného psího kamaráda. To je ten nejlepší způsob, jak přesvědčit rodiče, aby vám koupili psa. Ale nespěchejte a nepřejte si víc,než můžete mít. Pokud vám rodiče slíbí malého pejska za 2 roky, ale vy chcete velkého a hned, pak asi spláčete nad výdělkem! Buďte trpěliví a chovejte se stále tak, aby rodiče měli důvod udělat vám radost, velkou radost. A třeba se dočkáte dřív, kdo ví? Jedno je ale velmi důležité – pes není věc, která by se dala zahodit, když vás omrzí! Pokud k vám do rodiny jednou přibude, musíte se o něj do konce jeho života postarat – i když časem zjistíte, že už vás pes tak moc nebaví, i když na něj nebudete mít tolik času, i když nebude takový, jakého jste si představovali– a to zvládnou jen ti opravdu připravení a zodpovědní!

image

TOPlist