Tvůj nejlepší přítel
Jak vyjednávat s rodiči |
Jak vyjednávat s rodičiV tomto článku se seznámíme se se všemi obvyklými argumenty rodičů. Povíme si, co je na nich pravdy a jak se s nimi vypořádat. Nemůžu vás sice slíbit, že rodiče zůstanou stát s otevřenou pusou a hned zítra vám psa koupí. Výsledkem této „studie“ má být vaše připravenost v diskuzi na téma „pes“, ale i uvědomění si reálných možností vaší domácnosti a skutečných nároků na chov psa. V závěru si popíšeme pár fíglů navíc, jak rodiče přesvědčit, že to myslíme opravdu vážně a se vší zodpovědností a vážností jsme ochotni všechny svoje úkoly splnit.
Pes do bytu nepatří Častý a nepravdivý argument. V každém bytovém domě a paneláku se nějaký najde a většinou ne jeden. Důležité je si všechno předem včas rozmyslet a naplánovat. Chov psa v bytě má ale dost podmínek a omezení jak pro psa, tak pro majitele. A je důležité se nad nimi předem a důkladně zamyslet, protože tu hrozí mnoho problémů:
Vaším úkolem bude před odchodem ze školy a ihned po příchodu domů vzít pejska ven. Za každého počasí a v každou roční dobu. Pravděpodobně si kvůli tomu budete muset přivstat a jít i v případě, že se vám opravdu nebude chtít. Případné nehody budete muset podle instrukcí rodičů odstranit.
Velmi vám mohou pomoci různé hračky, které pejska přes den trochu zabaví a také vydatná ranní procházka, která ho trochu unaví – to aby přes den neměl tolik energie a mohl spát.
Vybrat si společně s rodiči můžete z několika plemen, které chlupy rozhodně nepouští, ale daleko větší výběr budete mít v případě, že rodiče nějaký ten chloupek na gauči neděsí. Vřele doporučuji v tomto bodě přislíbit pravidelnou pomoc s vysáváním! Pokud to ale slíbíte, musíte svoje slovo dodržet. Ideální je domluvit s rodiči dny v týdnu, kdy bude luxování jen na vás.
Náročnost psa na pohyb a takzvané mentální stimuly (kontakt s jinými psy, trénink, aport, stopování atd.) se liší plemeno od plemene. Hledejte v encyklopedii psů! S rodiči se domluvte na tom, kdo a kdy by mohl psa vodit ven. Pokud rodiče nechtějí o psovi slyšet, patrně vám sami nenabídnou, že budou ráno chodit psa venčit. V tom případě musíte počítat s tím, že by celá tato velká zodpovědnost měla být jen vaše. A to není snadné! Vhodným výběrem méně aktivního plemene si ušetříte dlouhé procházky za opravdu nepříjemného počasí, které vám některá plemena prostě neodpustí.
Pes nemusí zabrat moc místa. Stačí nemít velké oči a držet se více při zemi – malý psík společenského plemene se do bytu určitě vejde. Jeho pelíšek, krmení a misky také moc místa nezaberou.
Kdo se o psa bude starat? Na tuto otázku je dobré se předem náležitě připravit. Je sice hezké, když bez váhání zvoláte „Já!“, ale taková odpověď nemá žádnou váhu v případě, že nevíte, co všechno péče o psa obnáší. Proto si nastudujte stránku „Jak se starat o psa“. Jakmile budete vědět, co vše musíte zvládnout, sami si odpovězte na otázku, jestli to vydržíte den co den po celý život psa (10-15 let). Jestli máte kamaráda-souseda, který psa má, zkuste týden absolvovat venčení a procházky s ním – včetně těch ranních a za špatného počasí.
Na rodiče jistě udělá dojem, pokud jim sami odříkáte, jaké povinnosti vás čekají a že jste si vědomi toho, že nebudete zrovna nadšení, až budete ráno ještě za tmy vycházet se psem a igelitovým sáčkem do kaluží a doma čistit tlapky, než půjdete do školy. Ale vy víte, že bez toho to nepůjde. Skutečnost, že si uvědomujete i budoucí nepříjemnosti rodiče přesvědčí o tom, že psa nevidíte jen jako hračku a cítíte zodpovědnost.
Za chvíli tě přestane bavit! To by se mohlo stát. Částečně to souvisí s bodem 2. Některé děti dříve či později přijdou na to, že pes není přesně to, co si představovali, že je s ním mnoho práce a nechce se jim plnit vše, co slíbily. To se nesmí stát hlavně v případě, že po pejskovi z celé vaší rodiny toužíte nejvíce vy a naslibujete hory doly.
Proto je důležité dobře se seznámit s tím, co vše pes potřebuje a ideální je také vytyčit si nějaké cíle. Najít si psí školu nebo sportovní klub ve vašem okolí, kam byste se psem chodili a jít se tam občas podívat, jak probíhá výcvik. Velmi účinné je kontaktovat nejbližší útulek a starat se o tamní psy. Získáte mnoho zkušeností a sami zjistíte, je-li pro vás pes ten pravý společník, který stojí za veškerou práci. V neposlední řadě na vlastní oči uvidíte, jak dopadají nešťastní psi, kteří „přestali bavit“. I to je dobrý argument, který můžete uplatnit v rozhovoru na téma „Chci psa“.
Pes stojí moc peněz! Samotný pes se dá sehnat i zadarmo, rodiče mají na mysli spíše chov psa – krmení, poplatek obecnímu nebo městskému úřadu a veterinární péči. Velký pes toho sní opravdu dost a může být pro rodinu výraznou finanční zátěží.
Pokud rodiče řeší v souvislosti se psem peníze, pak vám nezbývá, než se uskromnit. Přejte si pouze malého pejska, který toho nesní o moc víc než kočka. Doporučuji ale poohlédnout se po nějakém konkrétním plemeni, u kterého budete mít představu, jak moc vyroste. U kříženců a voříšků nikdy nemáte jistotu, jak bude pes v dospělosti velký. Pejsci bez průkazu původu bývají daleko levnější, ale i u nich hrozí, že z nich nevyroste přesně to, co píšou v knížkách. I tak si ale můžete být jistí, že o mnoho větší nebudou. A podstatným krokem je vzdát se něčeho svého svého ve prospěch psa – navrhnout nižší kapesné, dohodnout si brigádu,nebo jiným způsobem ulevit rodinnému rozpočtu. Popřemýšlejte, za co nedůležitého utrácíte peníze.
Kdo se o něj postará, až pojedeme na dovolenou? To je moc dobrá otázka! Je vidět, že rodiče o pejskovi už vážně přemýšlejí nebo přemýšleli :) Je pravdou, že zvířata nám poněkud komplikují cestování. Pokud jezdíte k babičce nebo pod stan, asi s tím nebude velký problém – pejska vezmete s sebou. Ale v případě, že dovolenou trávíte v hotelu, musíte pro psa najít buď náhradní ubytování, nebo najít někoho ochotného z rodiny či nejbližších známých, kdo by psa každý den krmil a několikrát denně venčil.
Pátrejte, ptejte se! Babičky, strejdy, sousedů, kamarádů...Začněte ale vždy od rodiny, k té mají rodiče největší důvěru. Kamarádovi klíče od bytu určitě nesvěří.
Vždyť by si se o něj neuměl/a postarat! I kdyby to nebyla pravda, rodiče tomu nejspíš neuvěří, dokud je nepřesvědčíte.
O svých zkušenostech a nových poznatcích mluvte často před rodiči. Hodně si s nimi povídejte! Budou mít dojem, že váš zájem o psy neopadá a že děláte opravdu maximum pro to, abyste se psy mohli být v kontaktu.
Alergie v rodině, velký strach ze psů S tím se bohužel nedá nic dělat. Silný alergik v jednom domě se psem žít prostě nemůže. Člověk s fobií ze psů zase nikdy nebude mít psa rád a budou se stresovat oba. Při slabším strachu a dobré vůli se lze pokusit strach nejprve překonat.
Zeptejte se rodičů:
Existuje alespoň malinká šance, že mi pořídíte psa?
Co pro to můžu udělat já?
Měl/a bych šanci, kdybych měl/a lepší známky a víc doma pomáhal/a?
Měl/a jsi jako dítě nějaké zvíře?
Preventivně vám doporučuji vyvíjet co největší snahu doma i ve škole, být k rodičům milí, hodní, zdvořilí a vytrvat v tomto, dokud si rodiče sami nevšimnou změny. Až se vás zeptají sami, co se děje, povězte jim, jak moc si přejete mít svého pejska, co všechno jste už pro tento svůj sen udělali a jak jste se připravili na to, že se stanete zodpovědným páníčkem svého vysněného psího kamaráda. To je ten nejlepší způsob, jak přesvědčit rodiče, aby vám koupili psa. Ale nespěchejte a nepřejte si víc,než můžete mít. Pokud vám rodiče slíbí malého pejska za 2 roky, ale vy chcete velkého a hned, pak asi spláčete nad výdělkem! Buďte trpěliví a chovejte se stále tak, aby rodiče měli důvod udělat vám radost, velkou radost. A třeba se dočkáte dřív, kdo ví? Jedno je ale velmi důležité – pes není věc, která by se dala zahodit, když vás omrzí! Pokud k vám do rodiny jednou přibude, musíte se o něj do konce jeho života postarat – i když časem zjistíte, že už vás pes tak moc nebaví, i když na něj nebudete mít tolik času, i když nebude takový, jakého jste si představovali– a to zvládnou jen ti opravdu připravení a zodpovědní!
|
