Tvůj nejlepší přítel

 

Pro rodiče, jejichž děti si přejí psa

Vážení rodiče,

jedním z údělů naší rodičovské role je čelit nekonečnému „já chci“, které nás provází od období prvních dětských slůvek až do osamostatnění. Dnešní děti často touží po věcech povrchních, podléhají reklamám a stále častěji se domáhají výdobytků moderní techniky. Touha po zvířátku je i v této přetechnizované době stále aktuální a je to dobře. I když nám věčné dotírání dětí může přijít poněkud otravné, zvláště když nechápou váhu protiargumentů, je dětský sen mít zvířátko známkou toho, že děti jsou stále jen dětmi, ačkoli se období dětství povážlivě zkracuje.

I my jsme byli dětmi. Ti šťastnější z nás měli kontaktu s přírodou dostatek. Po škole jsme běhali na zahradě, po okolních lesích a parcích. Neseděli jsme celé odpoledne u televize nebo u počítače. Přesto jsme měli své sny, ve kterých jsme se proháněli na bujném koni podobném Černému Hřebci, běhali po lesích s Lassií, Kazanem nebo Bílým tesákem. K babičce jsme se nejvíce těšili kvůli bedně s koťátky a každé osamělé zvíře zachraňovali tím, že jsme ho nosili domů. Naše děti naštěstí nejsou o tolik jiné. Také si přejí jezdit na koni, běhat se psem po boku, pomazlit se s koťátkem a víc než nový mobil je potěší obyčejný křeček.

 

Jistě máte mnoho rozumných důvodů, proč si psa nepořizovat. A i kdyby žádný nebyl zásadní, jsou to jednoduše starosti, mnoho starostí a práce navíc. Děti nechápou, jak velká je to zodpovědnost, soužití se psem si idealizují a je na rodičích, aby zvážili, jestli je reálné pořídit si zvíře, které vyžaduje dost pozornosti, péče a žije dlouho. Proto vám v žádném případě nechci vnucovat koupi psa za každou cenu. Zodpovědný člověk musí uvážit, zda rodina zvládne dalšího člena domácnosti, protože nejhorší, co se může stát je, že pejsek skončí vyhozený na ulici, v útulku, nebo putuje z ruky do ruky. A to by jistě nebylo dobré ani pro děti, ani pro nebohého psa.

 

Přesto bych chtěla apelovat na rodiče, pro které je překážkou především pohodlí nebo hygiena a jejich již dostatečně velké a uvědomělé dítě po psíkovi dlouho touží, aby své „ne“ ještě zvážili. Kdo to zažil, jistě ví, jak výjimečné pouto vzniká mezi dítětem a psem. Těm, kteří to štěstí neměli, se pokusím tento vztah co trochu přiblížit. Kromě citové stránky má ale pes v rodině ještě další výhody, které bych zde chtěla shrnout.

Pes vs. Počítač aneb co s volným časem

Jistě se shodneme na tom,že naše děti mají tendenci trávit čas spíše pasivně. Lépe řečeno časem mrhají, než by se obtěžovali ho „trávit“. Posedávají před televizí, u počítače, na lavičkách a autobusových zastávkách. Řeší malichernosti, nemají cíle, pohybové hry jsou pro ně příliš brzo dětinské. Snažíme se kompenzovat jim tento trend dostatkem zájmových a sportovních kroužků. Stále více de ale ozývají hlasy odborníků, kteří říkají, že není dobré děti přetěžovat a jejich čas a hry neustále organizovat. Vytrácí se prostor pro dětskou fantazii, pro trochu svobody i pro přirozený a radostný pohyb. V tomto případě je pes prostředníkem ke spontánním hrám, každodennímu pohybu a učí děti zodpovědnosti. Děti se psem mohou navštěvovat např. kurzy agility, kde se skvěle a zábavně vyběhá pes i jeho páníček, pomáhá stmelovat vzájemný vztah, podporuje zdravou soutěživost a nastavuje dílčí a splnitelné cíle. Výcvik poslušnosti zase pomáhá dětem s nízkým sebevědomím a správně vedený výcvik rovněž upevňuje vztah ke zvířeti.

Vztah mezi dítětem a psem

Jak už jsem naznačila, vztah mezi dítětem a psem může být něco naprosto výjimečného, na co se vzpomíná celý život. Pejsek dítě vždy rád „vyslechne“ a je mu oporou ve chvílích, kdy je dítěti smutno, cítí se osamělé, nepochopené, ukřivděné. Stejně tak i při nástupu puberty je pes důvěrnýma a věrným společníkem, který na rozdíl od prvních lásek stojí vždy na straně svého pána. Malé i dospívající dítě vždy rádo obejme svou spřízněnou dušičku, uléhající noc co noc u jeho postele, ale v těžkých chvílích je takový psí spojenec k nezaplacení. Rodičům ba ani kamarádům nelze svěřit vše, co dospívající dítě trápí, ale pes to nikomu nepoví. Navíc chvíle, kdy je dítě se psem venku samo mu pomáhají pročistit hlavu, zlepšit náladu a získat větší nadhled nad aktuálně palčivou situací.

Bezpečí a sebevědomí

Pominu-li, že i sebemenší pes může zastat dobrý alarm pro váš byt či dům, pes střední velikosti už vás a vaše dítě ochrání i proti napadení venku, ať už se jedná o napadení člověkem nebo jiným psem. Pokud je pes dobře vycvičen a vychován a dítě ho dobře ovládá, je to vaše pojistka, že je dítě samo venku oproti dětem bez psa v bezpečí.

Má-li vaše dítě plány, co chce se psem podnikat, vyhlídlo si kynologický klub a studuje časopisy, knihy a internetové stránky o chovu a výcviku psa, pak se můžete těšit na perfektně vychovaného psa a svědomité dítě. Psí sporty jako např. agility a frisbee podporují zdravou soutěživost a jsou určené i pro děti a pro psy jakéhokoli plemene stejně jako pro“voříšky“. Pořádají se oficiální i zábavné soutěže, dítě se dostane do společnosti lidí, kteří žijí pro své psy a svůj čas tráví aktivně.

Tím se dostáváme k tomu podstatnému. Dítě, které tráví čas aktivně se psem nemá sklon ke komplexům. Nemá tolik času přemýšlet o svých nedostatcích a je si vědomo svých pozitiv. Svůj život naplňuje krom běžných školních a domácích povinností i povinnostmi, které si zvolilo dobrovolně. Pečuje o svého svěřence, tráví s ním většinu volného čase, jeho snaha má odezvu a jeho práce výsledky. Samo si vycvičilo svého nejlepšího přítele a společníka. Může být samo se sebou spokojené a proto si nemusí zvyšovat sebevědomí a netíhne k pochybným partám.

Vztah k lidem a přírodě

Čím dříve se dítě sžije se zvířetem, tím lépe a přirozeněji pochopí jeho chování. Přirozená komunikace se zvířaty a studium jejích chování nám může hodně napovědět i o chování našeho živočišného druhu. Ani nevím kolikrát jsem si za tu dobu, co mám děti, řekla: „Ještě že jsem měla ty psy – s dětmi je to úplně stejné“ :) Psi nejsou komplikovaní jako lidé, vychází se s nimi mnohem snáz. Ale troufám si tvrdit, že život s nimi mě dobře vybavil a velmi obohatil o mnoho krásných zážitků, o chvíle naprostého klidu, nesčetně dechberoucích západů slunce, o pocity úspěchu, naplnění i jisté výjimečnosti a v neposlední řadě mi psi byli od malička velkou oporou ve chvílích, kdy jsem se cítila takzvaně pod psa. Nedokážu si představit, jak prázdné by moje dětství a dospívání bylo, kdybych neměla doprovod svých čtyřnohých hlídačů a nejlepších přátel. Brávala jsem je všude, i na rande a nikdy mě nezklamali. Velmi bych si přála, aby všechny děti měly možnost prožívat tak krásné přátelství.

---

Barvitě jsem vylíčila, jak to může v ideálním případě vypadat. Nejlépe nakročeno k tomu mají děti, které jsou pro psa ochotné obětovat hodně a předem dlouhodobě vyvíjet značné úsilí k jeho získání. Takové dítě, které bere své úkoly zodpovědně, plní je svědomitě a zájem o psy u něj neutuchá, štěňátko se vší pravděpodobností neomrzí ani ve chvíli, kdy z roztomilého štěněte vyroste dospělý pes a venčení se stane nepříliš oblíbenou rutinní záležitostí.

Proto je velice moudré pořízení psa neuspěchat, vše si dobře promyslet a prokonzultovat s celou rodinou. Pokud sami o zvíře nestojíte a jedinou motivací je touha vašeho potomka po mazlíkovi, pak je dobré dát tomu čas a přesvědčit se, jestli dítěti zájem vydrží a jestli je schopné plnit své závazky. Krom zlepšení prospěchu ve škole a domácích prací můžete vyzkoušet i reálnou situaci, najdete-li v okolí majitele psa, který by byl ochotný přenechat vašemu dítku např. ranní a odpolední venčení svého psa. U starších, samostatných dětí doporučuji nabídnout jim a pomoci zařídit výpomoc v nejbližším útulku. Tam si mohou pravidelně brát psa na procházku, vypomáhat s úklidem a mimo to také uvidí, jaký osud čeká psy, které jejich majitelé opustí. Dále doporučuji umožnit dítěti účastnit se výstav, závodů a pozorovat výcvik psů, což je do budoucna motivuje věnovat se psovi aktivně. Uvidí, že hezký a poslušný pes není samozřejmost, že i za tím je spousta práce a trpělivosti, ale stojí to za to.

Otázkou však je, kdy dítěti pořídit psa?

Na to samozřejmě není jednoznačná odpověď. Velmi záleží na tom, kdo z rodiny má chuť se psovi věnovat. Pokud je do kynologie nadšený někdo z dospělých, je ideální, pokud dítě může vyrůstat po boku dospělého a vyrovnaného psa. Čím dříve se dítě se zvířetem seznámí, tím snáze se s ním naučí vycházet. Ale pro děti, které se zvířaty nepřichází často do styku není nové zvíře vhodné cca do 4-5ti let. Zhruba od 5 let si uvědomují, že zvíře není plyšové zvířátko, že pes může i kousnout, pokud se mu něco nelíbí a musí se s ním zacházet opatrně. Přivedeme-li k menšímu dítěti mladého psa, který prochází různými vývojovými stádii a hormonálními změnami, nemůžeme si úplně jistí, že dítě neprovede něco, na co pes nezareaguje impulzivně a nepřiměřeně, zvlášť když není na malé děti zvyklý. Starším dětem můžeme vysvětlit, jak se ke zvířeti chovat, co má a nemá rádo, jak se k němu chovat, na co si dát pozor...

 

U dětí, které se o psa mají starat víceméně samy závisí věk na mnoha faktorech. Je potřeba porovnat váhu psa a dítěte, aby se nestalo, že pes na vodítku dítě strhne nebo potáhne za sebou. Pochopitelně také musí být schopno chodit samo bezpečně po okolí, takže rozhodující je i prostředí. Obecně lze předpokládat, že o menšího psa dokáže pečovat dítě samo už mezi 8. a 10. rokem.